Budeme vyvracet mýty, které o drogách a závislosti panují ve veřejnosti i v médiích a následně vedou k nesprávným závěrům a k očerňování jednotlivců, skupin i rodin.

Oblast drog a závislostí je doslova zahlcena nejrůznějšími mýty, polopravdami, zkreslenými fakty, v řadě případů jde o důsledky války proti drogám a zastrašovacích preventivních strategií ve školách. Protože často znějí z úst oficiálních představitelů státu, úředníků, ale někdy i od profesionálů z jiných oborů, na veřejnost mohou často působit jako nezpochybnitelné pravdy. Takovými mýty například jsou tyto:

• Psychoaktivní látky nepatří do lidské společnosti, jsou z podstaty špatné;

• Psychoaktivní látky jsou příčinou závislosti;

• Některé psychoaktivní látky jsou postaveny mimo zákon, protože jsou horší než psychoaktivní látky legální;

• Užívání drog je ukázkou slabé vůle, resp. celkové slabosti člověka;

• Závislost způsobuje ztrátu schopnosti kontroly nad svým chováním;

• Závislost propukne jen u lidí, kteří jsou k tomu predisponováni;

• Lidé se závislostí jsou zásadně odlišní od většiny společnosti;

• Závislost je chronické nevyléčitelné onemocnění;

• Člověk se závislostí se nemůže změnit (aneb „feťák feťákem zůstane“);

• Závislý člověk ztrácí ohledy, zajímá jej výhradně uspokojení vlastní závislosti.

Tyto mýty mohou následně vést k nesprávným závěrům a jednání, které je spíše ubližující než nápomocné. Například přesvědčení, že se člověk se závislostí nemůže změnit, vede snadno k velké skepsi ohledně financování jakýchkoliv služeb zaměřených na zotavení a podporuje spíše nátlakové a trestající přístupy. Výše uvedené mýty vedou také často k negativnímu hodnocení jak lidí, kteří užívají psychoaktivní látky (jsou slabí, sobečtí, neváží si života, …), tak těch, kteří se potýkají se závislostí (nikdy se nezmění, mají narušenou osobnost, jsou nevypočitatelní,…).

Kroky, které v rámci této oblasti budeme podnikat, zahrnují:

1. Návrhy takové terminologie v oblasti psychoaktivních látek a závislostí, která bude co nejméně hodnotící a stigmatizující;

2. Upozorňování nejen na rizika psychoaktivních látek, ale také na jejich benefity (např. při léčebném, rekreačním nebo seberozvojovém užívání);

3. Šíření příběhů, včetně těch našich, které samy o sobě mnohé mýty boří;

4. Sdílení vlastní zranitelnosti i našich vlastních zranění, které často souvisí s počátky a rozvojem naší závislosti.